Vždyť jak spokojeně si v ráji žili Eva s Adamem, dokud neokusili zakázaného jablka a neotevřeli tak svou náruč a srdce neznámu. Záporný postoj ke smrti pramení ještě z dalších věcí, a to především ze strachu ze smrti ; zde chápané jako konec vlastní existencea pak strach z umírání, které může být dlouhé a bolestivé. A přesto, nebo právě proto stále lidstvo fascinuje. Na téma smrti vzniklo nepřeberné množství filmů, knih, písní, básní, citátů.. Mým oblíbeným citátem jsou tato slova George Brendona Shawa:

Způsobů jak zemřít je neskonale mnoho. Můžeme umřít stářím, vyčerpáním, na různé nemoci, můžete jít po ulici, padnout do otevřeného kanálu a zlomit si vaz, můžete uhořet, můžete zemřít nečekaně, opuštěni, vinou nějakého hladového zvířete, vinou pomateného člověka, může vás někdo zabít úmyslně, z nedbalosti, nebo se také můžete zabít sami. I zde existuje spousta variant. Myslím (jen myslím, protože osobně jsem to nezkoušela), že mezi ty nejméně bolestné patří spolykání nějakých prášků, anebo si ve vaně s horkou vodou přeříznout žíly. Je celkem fascinující, že i tu nejmocnější věc, jakou je smrt, můžeme vzít do vlastních rukou.

V závěru této úvahy bych chtěla říct následující: "Nebojme se smrti a nepromarněme život snahou unikout jí, protože ona si nás ta kostnatá stařena s mastnými vlasy, kosou a v černém hávu s kápí hluboko stáhnutou stejně jednou najde."